Bylo ticho, zvláštní ticho. Píšťala padla z krysařových rukou. A jeho píšťala znamenala život.
Zvuky její jako by ještě doznívaly v pádu: zvuky její vedly krysaře, jako vedly dav -
"Ano," odpovídal krysař němé propasti. A také on hledal bránu.
Zbiehajú sa mračná s náladou na sneženie. Chlad sa vpíja do duše a mrzačí konce prstov. Káva dosiahla svojho cieľa a rozlieva sa v útrobách.
Vzdialený zdá sa opačný breh...
Vnímám to stejně...
OdpovedaťOdstrániť